Nebuďme pokrytci...

3. října 2015 v 15:48 | Alexander1918 |  O myšlence
Asi jsem už vyčerpal veškerou svoji inspiraci.

Nebo úsilí.

Nevím.


Nejsem si jistý, jestli se mi vůbec chce psát dál, protože nějak necítím žádnou motivaci, nic, co by člověka potáhlo dopředu.

Člověk si sem tam přečte kvalitní článek, ale i díky tomuto tématu týdne se ukázalo v plné nahotě, jak je to všechno stejné, povrchní a vlastně celý blog funguje jen na základě nějakých známostí. Když už se člověk k něčemu odhodlá, tak z druhé strany není žádná kladná odezva, žádná snaha, každý si pořád myslí, že jenom on to dělá správně, že jenom on, on, ...

Docela jsem o tom přemýšlel, když jsem tento týden jel vlakem do Prahy, sledoval z okna úplněk a poslouchal hudbu.

Z té cesty si pamatuju dvě veci.

Ta první byla taková, když mi ve sluchátkách začala hrát píseň, kterou mám v paměti pevně zafixovanou s maturitním plesem a tím, že jsem si nakonec ráno při pokusu zapnout můj napoleonský kábát strhal 5 ze 6 zlatých knoflíků.

Druhá věc, která mi uvízla v paměti byla ta, že jsme se na sebe s cérkou sedící naproti celou cestu usmívali, bavili se a já se jí nezeptal ani na jméno, ani na číslo.

A to je věc, kterou máme v sobě neustále danou.

Pořád na něco čekáme a něčeho se bojíme, aniž bychom k tomu měli nějaký důvod.

Ani nevím proč.

Máme k tomu nějaký důvod?

Proč?

Život stejně uteče a všechno je relativní.

K tomuhle tématu každý píše, jak by s miliony naložili, co by si koupili a nakonec to celé popřou a řeknou, že by to všechno dali na dobročinné účely, a že by vlastně ani nechtěli něco vyhrát.

Ale prosím Vás.

Na co si to hrajeme?

Každý by po tom skočil.

I já občas v tom sázení něco vyhraju a nehraju si na to, že to jsou špinavě vydělané peníze.

Užiju si je.

Proč by ne.

Lidský život je krátký, tak proč lhát.

Taky přemýšlím o morálně vyšších cílech... Ale...

Pokud nechce společnost, jedinec nic nezmůže.

Mě taky mrzí, že mi lidi nadávají kvůli té mojí politice.

Nadávají mi, aniž by cokoli o mně věděli. A stejně jsem lehký terč, protože v prostředí, ve kterém se pohybuju, není moc lidí, kteří by se mě zastali.

A co jako?

Má se mi kvůli tomu tady zbořit svět?

Ne, to je jen ukázka ubohosti té dané sorty lidí.

Stejně jako je pokrytecké tady tvrdit, že bychom udělali tolik dobrých a správných věcí s těmi penězi. Ano, věřím, že by to většina z nás udělala. Ale v mnohem menším měřítku, než se teď říká.

Taky mám ideály. Mám jich dost.

Ale když vidím ten svět, lze je vůbec uskutečňovat, když jeden člověk jde tam, druhý tam, třetí jinde a totálně se vytrácí zdravý rozum?

Přemýšlím o hodně věcech, jestli je to, co dělám správné, jestli to má smyl...

Já to sám nevím, fakt nevím.

Přetvařujeme se, zbytečně.

Taky to kolikrát člověk dělá.

Stejně jako jsem si fotil tohle.


A chtěl k tomu napsat něco rádoby vtipného, jako, že ´´nejbláznivější párty´´ proto, protože jsem tu já.

Ale když jsem tam včera byl, říkál jsem si... Co to dělám?

Vždyť se chovám jak naprostý hlupák, stejně jako jsem to vždycky odsuzoval.

A proč?

Nevím. Nedokážu to popsat.

Já myslel, že už jsem se někam posunul.

A vlastně ani nevím, kdo jsem, co chci dělat...

Dívám se na svět a říkám si, co jsme si to vlastně vytvořili.

Tady vzhlížíme k 22 hráčům na plácku, nebo kde dvoum lidem, kteří hrajou o několik milionů, zatímco se jinde válčí.

Dnes není opravdové hrdinství vůbec vidět. To, že někdo bere jako hrdinu lékaře, nebo učitele je dnes naprosté bláznovství.

Místo, abychom objevovali a tlačili prachy do výzkumu investujeme do letadel, tanků, samopalů, granátů.


Toto mám nalepené nad stolem.

Toto považuju za okamžiky, kdy se měnily dějiny.

Kdy se něco dalo dělat.

Jurij Gagarin je pro mě vzorem.

Když se na ty fotky podívám, vím, že se dá udělat vše.

Jestli on se dokázal dostat ze zemljanky až do vesmíru, nic pro nás není nemožné.

Člověk by řekl, že stačí jen píle a jít si za tím, co chceme.

Vždyť i ta holubice byla symbol.

Symbol, který něco vyjadřoval.

Proč ho dnes zavrhujeme?

Hmm, Alík už je zase v tom patosu, ale mně je to vlastně celkem fuk.

Vždyť žiju nejlepší čas svého života.

Tyhle okamžiky mi zůstavají.

Ať už je to tady ta Strahovská liga... No, tak jsme první zápas prohráli, no. Ale dal jsem náš jediný gól. A pak jsem jako premiérový střelec kupoval týmu panáky. To si člověk zapamatuje.

Nebo když mi teď na Interpalsu jedna bezva bezprostřední Ruska, které pomáhám s angličtinou a ona mně zase s ruštinou, radostně napsala, jak ji dopadla písemka.

Jak jsem včera strávil po škole pár hodin na Kampě a jen tak si to místo užíval.



Vytrácí se respekt a uznání.

Ať už je to ta ohraná fráze o učitelích.

Nebo se vrácíme ke světové válce a lidem, kteří zesměšňují a ponižují zásluhy vojáků, kteří nás přišli osvobodit ze SSSR.

Z mnohých článků a názorů některých autorů se mi chce zvracet.



Každý můžeme něco změnit.

Nebo taky něco může změnit nás.



A ano, v nadpisu píšu naschvál nebuďme. Určití lidé s oblibou píší ve 2. osobě mn. č., protože si myslí, zrovna oni mají pravdu. Není to tak. Každý máme něco a stejně tak já uznávám, že nemám dost síly na to určité věci pochopit. Nebo třeba pojmout. Ale dokážu si to alespoň přiznat.



Alík aka 3 - cyklopentyl - 3,4 - diethyl - 4 - methylhexan
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. října 2015 v 19:09

Super článek...co se týče té debatě o degradaci blogů, musím s tebou souhlasit. Nevím proč, ale cokoliv si tady přečtu (mnohdy od uživatelů, které jsem nikdy neviděla), je to příliš silný mainstream na to, aby mě to nějakým způsobem oslovilo.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. října 2015 v 19:10

..Ty však patříš mezi vyjímky.

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 3. října 2015 v 19:13

Napsat článek o tom, že se lidé mýlí, že nemusí mít pravdu, že není vše černé a bílé, je myslím trochu zbytečné. Lidé, kteří si to uvědomují si tohle číst nepotřebují a ti, kteří by to potřebovali takový článek buď přeskočí anebo pokývou hlavou, že jako jo, máš pravdu, je to tak, taky to tak vidím, viděl jsem to už dávno, ještě dřív než ty a jsem vždy nad věcí a bla bla bla...
Filozofuji, že nám dnes nastala taková menší doba temna, jestli se vyznáš v dějinách, asi ti bude známá tzv. "smyčka", kdy se jisté principy napříč dějin opakují... no a my to štěstí zrovna neměli, ale co se dá dělat, někdo to odžít musí ;)

4 Kosma Kosma | Web | 3. října 2015 v 21:38

Alíku, z tebe bude dobrej doktor! :-) Pemýšlet o tom, co má v životě smysl patří k tvýmu věku - já nemám úplně jasno doteď! :-( A o té úctě: jj, taky mám teď jedno podobné téma v hlavě!

5 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 3. října 2015 v 22:22

Pěkné fotky :)

6 VR VR | 4. října 2015 v 13:11

Jen si dovolím upozornit, že správně je "ve 2.osobě množného čísla", ne "ve 2.pádě". Pády se určují u jmen, ne u sloves. Byla by škoda, kdyby v tak pěkném článku byla tak zbytečná chyba. :-)

7 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 4. října 2015 v 14:27

[1]: [2]: Já osobně radši neřeším, co je a není ´´mainstream,´´ protože každý na to má jiný úhel pohledu. Nicméně, úroveň mnoha článků je fakt směšná.
Děkuju. :)

[3]: Zase tak zbytečné to není. I jeden člověk, kterého pozitivně ovlivníme je úspěch. :)
Ano, historii mám velmi rád. Já si ale spíš říkám, že žádné ´´smyčky´´ nejsou. Naopak se historie vůbec nevrací, vůbec nic se nemění, akorát se to jinak nazývá.

[4]: Lékař ne. :) Sice jsem se na tu medicínu dostal, ale nakonec jsem si uvědomil, že v životě chci dělat trochu něco jiného. Takže doktor možná ano, ale v trochu jiném oboru. To je ale dlouhý příběh. Třeba někdy jako článek. :)
Ono je asi správně, že si člověk není stále něčím jistý. Udržuje nás to v bdělosti. :)

[5]: Děkuju, děkuju. :)

[6]: No jo, samozřejmě, já su fakt baran. Jak jsem to psal, tak jsem si to ani neuvědomil, ani nevím, proč jsem takovou hrubici udělal.
Děkuju. :)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. října 2015 v 19:02

Teda, jestli Tě to zajímá, tak já vyhrát chci :-)
Kdybys věděl, kde bych pár miliónků nabrala, dej vědět a já Ti můžu svatosvatě slíbit, že na nějakou charitu z vysoka ... víš co :-)

Není to až tak dávno, kdy kdesi ve válce zemřelo pár našich vojáků a všichni plakali nad padlými hrdiny...
A moje máma se tak krásně a zdravě naštvala...
Jací hrdinové? Hrdinové, kteří to dělají za prachy. Naše armáda je profesionální a tihle lidí svoje životy riskují za peníze...
Pamatuju, že máma tenkrát řekla, že to nejsou hrdinové, ale kurvy :-)
Ty taky za ty prachy leckdy riskují životy...
Pro mě je hrdinka moje máma, protože vychovat nás tři, na to byla potřeba spousta odvahy a nervů a kolikrát jí muselo jít o život :-)
Stejně tak je podle mého názoru hrdinkou i matka mého přítele, ta vychovala ze tří rozjívených kluků tři báječné a úspěšné chlapy a přežila to bez větších šrámů :-)
A vlastně každá máma, která ze svých dětí vychová nějaké platné členy společnosti :-) Tvoji nevyjímaje :-)
Protože o jejich hrdinství nikdo nekřičí, ony kolikrát mlčky trpí a vlastně to nikoho nezajímá, všem to přijde samozřejmé.
Ale ona to zas taková samozřejmost není. Rodiče (no jo, vážně i tátové) jsou ti největší z hrdinů :-)
Netvrdím, že vojáci ne, ale i v mých očích je poněkud degraduje to, že si to vybrali sami a vážně dost často pro peníze.

9 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 11. října 2015 v 10:37

[8]: Už jsem Ti jednou říkal, že Tvůj komentář kolikrát vydá za článek... :) Děkuju.

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. října 2015 v 18:05

[8]: Výborně řečeno!
A k článku - souhlas. Věř nevěř, dřív jsem taky takhle smýšlela, že bych polovinu výhry věnovala na charitu (dodnes jsem nic nevyhrála), pak už jsem vymýšlela, kam tu polovinu výhry dám, tedy už jsem vybírala společnosti a místa, kam by se daly použít (a pořád jsem nic nevyhrála) a nakonec jsem se dopracovala k tomu, že bych na charitu nedala vůbec nic, pomohla trochu rodině (trochu a s rozvahou), půjčila kamošce, která je dost v nouzi, s tím, že by mi to vrátila, až by mohla) a za zbytek si něco pořídila a něco uložila,  ha ha.
Jo mimochodem, zatím jsem pořád ještě nevyhrála nic. Tak nevím, asi z toho plánování sejde... :-)

11 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 24. října 2015 v 14:00

[10]: Díky za komentář. :)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama