O literární kultuře

14. května 2017 v 11:13 | Alexander1918 |  O myšlence

Tento nepolitický článek je spíše takové zamyšlení, než nějaké hodnocení. Hodnotit bych si v tomto případě ani nedovolil. I když si myslím, že literatuře alespoň trochu rozumím (ach, ta gymnaziální léta... :D).

Čeho si totiž již delší dobu všímám je to, že velká část knih je tvořena s cílem co nejvíce šokovat. Tedy, v užším slova smyslu řečeno, obsahuje pasáže obsahující do nejmenších podrobností a vulgárností popisující násilí, vraždy, případně sex, atd.


(Tady je hned na začátek nutné říct, že to, co obsahují tyto "díla" nemají s nějakým naturalismem, apod., nic společného.)

Je tedy jednoduché zařadit tyto knihy do kategorie brakové literatury. Proč ale tedy tyhle knihy vznikají?

Odpověď tkví v tom, že samotná kultura společnosti tlačí jednotlice k tomu, aby o díle nepřemýšlel, nýbrž k tomu, aby bezmyšlenkovitě přebíral obrazy, které na něj působí. Jistě, toto se zákonitě podepíše na celkovém vkusu jedince, neboť zvyknout si na "jednodušší" zábavu je vždy mnohem snažší. (Horší poté je, že si konzumenti tohoto kultu hnusu myslí, že jsou mistři světa ve vnímání kultury.)

Takže, suma sumárum, tyto knihy kultu hnusu vznikají proto, že "umírněně" napsanou knihu by nikdo nečetl.

Někdo namítne, že se mu líbí ta "syrovost." Na to se dá odpovědět okamžitě.

O "syrovost" v tomto případě vůbec nejde. Opravdu dobrý autor totiž dokáže tu autenticitu zachytit i bez vulgarismů, či nějakých očitých popisů. V tom totiž tkví ta spisovatelská mistrnost, která nedovolí, aby takový autor sklouznul ke kultu hnusu.

Ergo, takové pasáže v mnohém vypovídají o schopnostech autora, a stejně tak o čtenáři, který si vybírá, co si z toho nepřeberného množství vybere.

Dnes jistě kvalitní knihy vycházejí, byť je ve světě, kde se snaží svůj výtvor vydat každý druhý, celkem obtížné. I tak je to nesmírně důležité, neboť se tímto alespoň trochu vyztužuje ta propast mezi reálným světem a tím imaginárním, kterou tady vytvořily právě ty rádoby "bezprostřední" knihy (a filmy, atd.).

Jde jistě i o to, zda si člověk chce zvyknout na kult hnusu (který mu vyhovuje, je s ním spokojený), nebo mu opravdu jde o ideál krásy. A to je kámen úrazu. Ono se totiž musí přemýšlet. A věnovat tomu čas. A... A tak dál.

Jde především o to, že se tímto stírají ty přirozené lidské hranice. Které už mnohde padly. Tyto bezprostřední popisy (respektive scény ve filmech) tvoří iluzi, že je to jen "popis, kniha, film, hra, ..." A to je z hlediska lidství nešťastné.


Nejedná se ovšem jen o prózu, respektive filmy. Totéž platí i o poezii, atd.

O tom žádná. Tedy kvantita v mnohém předčí kvalitu.

Proč? Hlavním znakem je třeba vychvalování nekvalitních prací jen proto, že je třeba konkrétní formy málo, nebo se třeba konkrétní lidé znají a... A dál už je to známé.

Což je často vidět.

Ono není zase tak těžké něco napsat (řekněme tady v blogovém prostředí).


Ať už třeba říkanku.
Hledím v dáli pod javor,
nevidím tam ten lavor.


Nebo třeba právě něco "abstraktnějšího" (kde už opravdu jde o to, kdo ten "výsledek" bude hodnotit).
Ať hledím v zář,
či temný kruh.
Krví ohraničený.
Kde měsíc stává,
a plní svůj dluh.


Nikdo totiž v tomto případě nemůže říct, jestli to člověk napsal za 30 sekund, nebo nad tím strávil 3 měsíce.

Ať už se tedy jedná o tu prózu, kterou člověk může hodnotit téměř "na první pohled" (záměrně píšu téměř, samozřejmě to není tak jednoduché), nebo tu poezii, kde je to složitější a člověk může číst pisálka, který se zná s vydavatelem (a tak je vydaný on, byť může být dalších 5 básníků v řadě vedle něj, kteří podobné básně skládají několik měsíců, či let), jde spíše o to, zda člověk dooprady umění cítí, nebo si na to jen hraje.


A to je právě ono. Každý chce vyčnívat (ale s co nejmenší námahou).

Alexander1918
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama