O literární kultuře podruhé

21. května 2017 v 11:00 | Alexander1918 |  O myšlence
Literatura a kult hnusu...

Z hlediska společnosti.


V předminulém článku jsem psal o literatuře (a kultu hnusu v ní převládající), která tlačí jedince k tomu, aby přestal o literatuře (resp. filmu, ...) přemýšlet a nechal se unášet násilím, explicitním vyjádřením sexu, vraždami, apod., ergo přestal přemýšlet a jen tupě přebírál dané explicitní obrazy do svého vědomí.

To zákonitě vede k posouvání "hranice."

A tato "hranice" je právě hranicí humanity, tedy lidství. A pokud se tato "hranice" posune za určitou mez, lidstvo se dostává do poněkud svízelné situace.

Jedinci, kteří mají tuto hranici posunutou, přestávájí vnímat hrůznost a šílenost určitých aspektů, které by měly být naprosto nedotknutelné.

A proč je to tak důležité?

Historie, na příklad, již dávno ztratila svůj punc "učitelky života," protože jsme se k tomu, my jako lidstvo, dopracovali. Přesto takovou "učitelku života" lidstvo potřebuje. Co to tedy je? Humanita - lidství? Či ideál rozumu? Nebo něco úplně jiného?

To, co tuto "učitelku života" zastupuje, to je otázkou pro jiný rozměr předání, nicméně pokud se podíváme na tuto otázku z hlediska ideálu (jakéhokoliv zde zmíněného), explicitní předání svědectví korumpuje lidskou mysl v tom smyslu, která vede k tomu, že se hrůzné věci (pro příklad uveďme třeba nacismus) vrací a opakují.

(Pro úplnost dodávám pojetí M. Blocha: "Proč jsme v přítomnosti tam, kde jsme už jednou v minulosti byli?")

Na základě předchozí teze v závorce proto ilustruji, proč je taková "učitelka života" významná a jak moc je významná pro to, aby se jedinci začali orientovat v kultu hnusu, který je jim předáván a oni ho s radostí přijímají, protože se jim zamlouvá ta "syrovost."

Abych zrekapitulovat minulý článek, o tu danou "syrovost", to "syrové" zobrazení vůbec nejde.

Autor, dokáže syrově popsat realitu i bez všemožných explicitních vyjádření násilí, sexu, vražd, znásilnění, apod., potřebuje k tomu mít ale opravdový spisovatelský talent (sepsat knihu sestávající z popisů myšlenek prokládaných popisem sexu zvládne každý druhý, viz Padesát..., atd.)

Tedy znovu... A proč je to tak důležité?

Ten "prožitek bez příkras" si musí ve své mysli vystavět sám čtenář. Teprve tehdy dokáže pochopit a přijmout danou myšlenku, která pohne jedince k tomu, aby již (už z hlediska své morálky) dokázal říct zlu ne.

Pokud se jedinec nechá unést těmito explicitními vyjádřeními, dává o sobě jen jediný signál, a sice, že mu vyhovuje jednoduchá zábava, která ho nenutí přemýšlet a projevovat vlastní iniciativu, tedy myšlenkovou fabulaci a navíc se mu tato knižní představa stává něčím, co v životě bere jako normální součást.

Jeden jediný příklad, na kterém se toto vše dá ilustrovat?

Ota Pavel.

Proč?

On dokázal tu krutost a šílenost doby zachytit tak, že nemusel používat žádná sprostá slova, žádné explicitní násilí, oč je to markantnější rozdíl oproti dnešní (některé) literatuře, kdy je vlastně explicitní popis násilí, sexu, apod. ve své podstatě známkou prodejnosti

Jestli si tedy takový jedinec myslí, že je "frajer," protože dokáže "unést" ty explicitní výrazy, nemá pravdu. Stal se jen obětí systému (nebudu tady rozvíjet žádné teorie, to je celý další článek (články), který má v nemyslících jedincích, kteří propadli kultu hnusu a materialismu své vítězství).
(I současná kultura blogu upadá. Stačí se podívat, jaké články a zejména s jakými sprostými výrazy jsou propagovány s tím, že se vlastně jedná o hodnotný názor.)

(Ogaři či cérky, sprostota vládne všude napříč věkem.)

Sprostá slova jsou jen ukázkou toho, že takový člověk není hodnotově zakotvený a jako takový se profiluje jako čistý oportunista.


Jeden z prvních závěrů je tedy ten, že jedinec, který považuje současnou situaci (tedy situaci společenskou) za ideální, se dá označit jen za nehorázného cynika, který k ideálu rozumu a humanity nemá žádný vztah a zřejmě ho ani najít nechce.


Je samozřejmě nutné hledat ty jemné nuance, které tyto věci ovlivňují.

Lidstvo však trpí masivní hypnózou. Světový průmysl a kapitál se o lidstvo vůbec nezajímá.

Od mala každého učí, aby byl ve všem nejlepší, největší, nejsilnější. "Dej, dej, dej, pozor, pozor, pozor, já, já, já, moje, moje, moje, znič, znič, znič, tlač, tlač, tlač a... atd. Toto učí všude, ve škole, v televizi, v knihách, v rodinách. A ano, pak to takto dopadá. Jestli si někdo představuje, že tyto explicitní knihy nejsou součástí tohoto celého procesu, který směřuje k... (ano, výše jsem říkal, že tímto se zde v tomto článku zabývat nebudu, zabývám se tímto jinde a podstatně obsáhleji), je jen naivním účastníkem.


Co je tedy druhým závěrem?

Zřejmě to, že jedinec, který si nechce toto přiznat, literatuře (a tedy lidskému chování, morálce, perspektivě do budoucna, humanitě, ideálům, ...) absolutně nerozumí (a tedy pravděpodobně nerozumí i dalším věcem).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama